Chemagazín: U Prahy bude vědecký areál za miliardy. Hlásí se badatelé z Číny (HN)

„Sehnat dost odborníků ze zahraničí nebude problém. Hlásí se mně už teď, mám spoustu e-mailů. Třeba u čínských kolegů není ale snadné rozpoznat, z jak kvalitní instituce jsou,“ říká Pavel Martásek, který od ledna Biocev řídí.

V technologickém parku o velikosti dvanácti fotbalových hřišť by od roku 2015 mělo pracovat až šest stovek vědců, zároveň tam má působit kolem dvou set doktorandů. Budou se věnovat nejmodernějším a nejperspektivnějším medicínským disciplínám – virologii, proteinovému inženýrství, vývoji nových léčebných postupů, biomateriálům či genomice.

„Kromě základního a aplikovaného výzkumu budeme jiným badatelům či firmám nabízet naše expertní služby,“ vysvětluje Martásek, sám profesor biomedicíny, jak by si Biocev měl vydělávat. V plánu je také to, že objevy tamních vědců zaujmou farmaceutické společnosti, které pak investují do jejich rozvoje. „Vzorem je profesor Antonín Holý, kterému se toto mimořádně povedlo,“ vzpomněl Martásek loni zesnulého chemika, který se svým týmem objevil lék proti AIDS. Ústav organické chemie díky tomu ročně získává stovky milionů korun na tantiémách.

Šedesátiletý Martásek, který dosud koordinoval jeden z pěti výzkumných projektů, na nichž má Biocev stát, strávil podstatnou část 90. let na stážích v zahraničí. Čtyři roky působil v Paříži, pět let pracoval a studoval v USA. Patří k předním světovým expertům na vzácné choroby jater a na molekulární lékařství. „Teď se začnu naplno věnovat Biocevu, malý úvazek na fakultě si ale zatím ponechám,“ říká v rozhovoru pro HN.

Pavla Martáska znají jako špičkového vědce ve Francii, v Japonsku i Spojených státech, teď ale bude pracovat na tom, aby proslavil nově vznikající vědecký ústav na okraji Prahy. Už druhý týden totiž řídí centrum Biocev, kde týmy odborníků z lékařských i chemických fakult zkoumají, jak vyvinout umělou kůži nebo nové léky na vzácné nemoci a posunout tak i medicínu.

* HN: Loni se hodně mluvilo o projektu takzvaně červených myší, na kterých lze pozorovat hojení. Je to projekt právě těch vědců, kteří míří na Biocev. Pracujete teď na něčem podobně atraktivním, co bude dobře sdělitelné veřejnosti?

Další projekty zkoumají třeba kvasinkové modely, které mohou simulovat chování nádoru, nebo využití cévních náhrad. Vyvíjet se tam může například umělá kůže. Jinak dříve jsme se hodně zabývali zkoumáním příznaků a na základě toho popisovali choroby. Čili byli jste žlutí, byla to žloutenka. Teď sledujeme jemnější rozdíly a vidíme, že třeba časné projevy Parkinsonovy choroby mohou mít jiné příčiny a základy než projevy v pozdějším věku. I k podobným zkoumáním lze využít modely, třeba na myších.

* HN: Před časem se mluvilo i o využití kmenových buněk ze zemřelých, na čemž pracují také vaši budoucí spolupracovníci, že?

Ano, je to tak, ale musíme být opatrní. Nadšení z kmenových buněk bylo svého času velké, občas ale problematika budí větší a rychlejší očekávání, než co lze aktuálně nabídnout. Léta jsem byl v bioetické komisi při Radě Evropy, potenciál v té oblasti je značný, ale konkrétní terapeutický zásah zatím nikomu slibovat nemůžeme.

* HN: Co jsou tedy další velké výzvy biomedicíny, na které se v Biocevu budete zaměřovat?

Vezměte si, že máme nějakou chorobu, která má dědičný základ, je způsobena tím, že v určité části genetické informace je chyba. Ta se přepisuje do proteinu, který pak špatně funguje. A teď záleží na tom, jestli chybí naprosto kritické písmenko a aktivita proteinu, velmi často enzymu, je nulová, nebo je jen snížená. Do budoucna bude dále třeba nejen léčit gen jako celek, ale řešit ty jednotlivé omyly. My budeme rozvíjet program, který se jmenuje strukturální biologie. Vezme se genetická informace, vloží se do buňky a umělým impulzem necháme vyrobit protein. Ten si pak vytáhneme a studujeme ho. Já jsem se jedné dlouhodobé studie velmi důležitého proteinu účastnil, studovalo se něco, co jsme si dříve nedovedli představit. Buňky spolu komunikují, předávají si malá množství jedovatého plynu. Vytvářejí tak impulzy a paměťové stopy, účastní se obranyschopnosti organismu a řady velmi důležitých rolí.

* HN: Teď nám, laikům, řekněte, co s tím?

Když to víme, dokážeme snadněji připravit látky, které aktivitu proteinů-enzymů zvýší či utlumí. A to už je prakticky využitelné. Například u toho proteinu, který jsem studoval já, není dobré, aby byl v nervové soustavě přítomný ve velkém množství, naopak je dobré, když je ho větší množství v boji proti zánětu. To už je poznatek, který je možné patentovat, má význam pro léčbu vysokého krevního tlaku nebo infekcí. Je to přitom jen jeden protein a takových je dejme tomu dvacet tisíc. Odhalovat léky na základě molekulárního modelování je proto velmi nosný přístup.

* HN: Jak vypadá proces přenosu tohoto poznatku do praktické léčby?

Na začátku je popis choroby a pak zkoumání jejích příčin. Tedy studie genu, který je postižen, a pak působení na jeho aktivitu.

* HN: A co pak? Zavoláte do farmaceutické firmy?

To je taková složitá fáze hledání. Protože můžete mít sice patent, ale ten sám o sobě nic neznamená. Musíte najít někoho, koho to zaujme a bude do toho dál investovat. To se výborně povedlo zesnulému profesoru Holému. Potkal partnery v Belgii, ve Spojených státech, spojili se a vyšlo to. Druhou možností pak je založit si vlastní firmu, která projekt rozšíří.

* HN: Nepřemýšlel jste sám o tom, že si ji založíte?

Měl jsem takové příležitosti ve Spojených státech, ale já jsem to vždycky bral tak, že se budu chtít vrátit domů, a teď mám zase dost práce v Biocevu. Určitě to ale nevylučuji. Mám spolupracovníka v Chicagu, který jako vedlejší produkt vymyslel lék na bolest a jen na patentech a licencích od výrobců vydělal 700 milionů dolarů.

* HN: Bývá to i naopak? Že by zavolala firma a ptala se, co máte nového?

Jsou týmy, které jsou takto oslovovány, a my věříme, že budeme jedním z nich. V Biocevu na to bude zaměřen především projekt na rozvoj diagnostiky, u jehož zrodu jsem sám stál. Medicína přechází do personalizované fáze, což je poznání, že například stejný lék metabolizuje v jednom těle několikanásobně rychleji než ve druhém. Do budoucna to bude fungovat tak, že přijdete k praktickému lékaři, ten vezme čip a zanalyzuje všechny vaše dispozice z kapky vaší krve. Podle toho pak bude léčit.

* HN: O jaké budoucnosti mluvíme?

Není tak jednoduché tuto dobu stanovit, přestože třeba genovou výbavu dokážeme dobře popsat už dneska. Problém aleje, že ne vždy jej i na kost genu na závadu. Jde o to, že někdy varianty v naší genetické výbavě způsobují jen náchylnost k některým chorobám a pak třeba spolu s kouřením nebo stresem teprve vzniká skutečný problém. Jde právě o kombinace těchto náchylností. Medicína je proto dobrodružství.

* HN: Na celém světě se ale o překot vyvíjejí nové supermoderní technologie. Jak to její podobu ovlivní?

Jako lékař a výzkumník jsem z toho samozřejmě nadšený. Chci, abychom chápali naše tělo co nejhlouběji, na druhé straně se však obávám, aby přílišný důraz na technologie nevytlačil lidský přístup k nemocnému. V USA dnes tráví lékař s pacientem často jen dvě tři minuty a to se mi nelíbí. Nemocný lékaře potřebuje, obrací se na něj ve své nouzi. Chce, aby ho lékař vyslechl, rozuměl mu.

* HN: Nepotřebuje kvůli diagnóze také lékař pacientovi dobře naslouchat?

Dříve to tak fungovalo až u 50 procent nemocí, kdy mohla být diagnóza rámcově stanovena pečlivým nasloucháním nemocnému. Pamatuji si, že když jsem jako medik nemohl rozluštit selhání ledvin a jater u mladého pacienta, přišel starý docent Friedman a řekl: „Nejste náhodou malíř, nepracoval jste někde ve sklepech?“ On kývl a docent hned věděl, že nemocný má Weilovu chorobu, kterou přenášejí hlodavci močí. Na to už nikdy nezapomenu. Jen technologie nestačí. Musíme směřovat k syntéze. A na takovou výchovu nových vědeckých pracovníků musí myslet i Biocev.

* HN: Je to celé velmi ambiciózní projekt. S jakým počítáte rozpočtem, až skončí v roce 2015 evropské dotace?

Byl bych rád, kdybychom svou činností pokryli padesát procent z dvoumiliardových nákladů na vybudování centra. Počítáme třeba se službami core facility, což je technická podpora pro firmy či jiné výzkumné instituce. Budeme rovněž prvotřídní servisní pracoviště.

* HN: V jakých oblastech konkrétně?

Třeba na zmiňované myší klinice, což podobně funguje třeba ve specializovaných a velmi dobře prosperujících laboratořích v zahraničí. Objednáte si modely, zaplatíte a oni je dodají. Zároveň nabídneme velmi specializované mikroskopické techniky. Já sám jsem takhle dlouho jezdil se vzorky do Kalifornie, kde den v laboratoři stojí milion dolarů, takže trvalý provoz zaplatí jen silná ekonomika.

* HN: Uživí se Biocev, zvlášť když nyní v Česku vzniká dalších pět špičkových vědeckých center?

Věřím, že ano a že je to velmi dobrý vklad. Řešit budeme muset jejich provázanost. Navíc si musíme říct, že centra mohou výrazně posunout českou vědu. Dvacet miliard, které sem nyní na vybavení z EU proudí, je jedna z posledních šancí, jak dostat do technologií takové peníze.

***

O autorovi| Michaela Mužíková, Luboš Kreč, autori@economia.cz

Zdroj: Hospodářské noviny, Byznys a věda, 8. ledna 2013; BIOCEV news
 

Další info na Biocev