Úvod do vitamínů
Kromě základních živin existují i jiné látky, které jsou nezbytné pro život a působí v nesmírně malých koncentracích. Mezi tyto látky řadíme právě vitaminy. Definice vitaminů je nepřesná a proto se mnohdy liší názory, zda má být daná látka mezi ně řazena, zvláště po zdokonalení znalostí o těchto látkách a o mechanizmu jejich působení. Projevy nedostatku vitaminů jsou známy už od starověku, kdy nebyla jasná jejich příčina, a proto se léčily víceméně náhodně. První pojem vitamin použil polský chemik K. Funk v roce 1911, kdy vytvořil tzv. vitaminovou hypotézu.
Dříve se tímto termínem označovaly všechny látky, u kterých bylo prokázáno, že jsou nepostradatelné pro život a že jejich nedostatek způsobuje závažné poruchy. V roce 1913 byl vysloven názor, že existují dva typy vitaminů, jeden rozpustný v tucích (označený jako A) a druhý rozpustný ve vodě (označený jako B). Každý další objevený vitamin byl označen příslušným velkým písmenem abecedy. Biochemické procesy těchto látek byly zkoumány především v první polovině 20 století a zjistilo se, že mnoho vitaminů má svoji nepostradatelnou úlohu v katalytických reakcích kofaktorů enzymů. Lze shrnout, že vitaminy jsou esenciální složky potravy, které jsou definovány jako organické biokatalyzátory heterotrofních organizmů. Základní funkce některých vitaminů je antioxidační působení, tedy tlumení tvorby aktivních forem kyslíku, případně dusíku.
Hypovitaminosy se projevují při lehčích poruchách, nebo při přechodném nedostatku určitého vitaminu. Avitaminosy jsou vyvolány dlouhodobým nedostatkem jednoho, nebo více vitaminů což má za následky celkové onemocnění organismu, případně může končit až smrtí. Avitaminózy nemusejí vznikat pouze nedostatečným příjmem v potravě, ale mohou být způsobeny i poruchami vstřebávání, fyziologické změny nebo např. zvýšená potřeba vitaminů způsobená psychickým nebo fyzickým vyčerpáním. Hypervitaminosy jsou způsobené předávkováním vitaminů rozpustných v tucích. Vitaminy rozpustnými ve vodě se nelze předávkovat, protože nadbytečné množství se vyloučí s močí.
Z chemického hlediska mezi vitaminy neexistují žádné strukturální vztahy, podle kterých by mohly být klasifikovány. Nejčastěji jsou vitaminy rozdělovány podle rozpustnosti na vitaminy rozpustné ve vodě (hydrofilní) a v tucích (lipofilní). Vitaminy se označují podle písmen abecedy, kdy ty s podobnými fyziologickými vlastnostmi byly rozlišovány dolním číselným indexem. Dnes jsou již běžné i názvy odvozené od jejich chemického složení.
Mezi vitaminy rozpustné ve vodě se řadí:
- vitaminy B řady (B1 = tiamin, B2 = riboflavin, B5, B6 = pyridoxin, B12 =kyanokobalamin), kyselina listová (folacin), kyselina nikotinová a její amid, kyselina pantotenová, biotin
- vitamin C (kyselina L-askorbová a L-dehydroaskorbová)
Mezi vitaminy rozpustné v tucích se řadí:
- vitamin A (retinol a jeho provitaminy – karotenoidy)
- vitamin D (kalciferoly)
- vitamin E (tokoferoly a tokotrienoly)
- vitamin K (fylochinony, farnochinony)
jednotlivými vitaminy, to jak působí na organizmus a jejich zdroji se budeme zabývat až v některém z následujících článků.
autor: Kateřina Myslíková, katerina.myslikova@student.upce.cz
