Když oxycelulóza svádí krevní destičky

Hemostáza, to je to pravé slovo, původem z  latiny, do  kterého se skryla dvě slova česká, a  to zástava krvácení. Tělo má k  dispozici dost pomocníků nezávislých na naší vůli, kterými nás před ztrátou této životně důležité tekutiny chrání. Au, při psa- ní článku by se zároveň večeře oprav- du připravovat neměla… Pojďme ale té spouště, kterou moje krev na  kuchyňské lince způsobila, využít k  názorné procházce krajinou dějů, které se nám v  těle při jakémkoli poranění, spojeném se ztrátou krve, nastartují. Základem všeho je týmová práce cév, krevních destiček a  kaskádovitě uspořádaných srážecích reakcí. Zraněná céva se ihned sama ujímá iniciativy a  v  místě poranění (ať již na  povrchu těla nebo na  jakémkoli vnitřním orgánu) v ní bolest pomocí nervového reflexu vyvolá reakci - okamžité lokální smrštění cévy. Ta tak zmenší svůj průtok, kterým krev proudí, a tím pádem se i ztráta krve cévou. Někdy se ovšem stává, že nám rána, které jsme si ani nevšimli, šíleně krvácí. Reflex vyvolaný bolestí totiž občas zastávkuje a  neupozorní včas příslušné úřady, takže ke stažení cévy potom nedojde vůbec nebo jen minimálně. Druhým účinkem reakce cév je udržení krevních destiček na  místě protržení cévy. Destičky tak dostanou více času stát se druhým plnohodnotným pomocníkem,  začnou tvořit provizorní zátku a  stávají se malými kouzelníky, kteří sypou esa z rukávu stejně rychle, jako by tahali králíky z  klobouku.

Těmito esy je množství látek, které samy destičky produkují, uvolňují a  pomáhají tak správně ovlivňovat další návazné procesy, které vedou k  úspěšné hemostáze. Jsou jimi například hormon serotonin, energie ve  formě ATP (adenosintrifosfát, o  kterém jsme psali již v  minulých číslech Novin Synthesia), a hlavně řada srážecích faktorů, mezi něž se řadí i vápenaté ionty, které zasahují, ovlivňují a  přímo umožňují spuštění vnitřní a vnější cesty samotné kaskády pevně na sebe navazujících srážecích reakcí. Slovo kaskáda je tu životně důležité, protože bez přesné návaznosti a  proběhnutí kroku předešlého by nikdy nedošlo k  tvorbě konečného produktu – fibrinu. Ten vytvoří nerozpustnou síť ze svých vláken a vá se záplatou na cévě. Tím se ní další ztrátě krve a céva má potom čas se přirozenou cestou zregenerovat a plně obnovit svůj povrch. Již tedy víme, že hemostáza je složitý proces, do  kterého vstupuje a který ovlivňuje velké množství látek (jen srážecích faktorů je sedmnáct).

Pokud je zranění a  krevní ztráta obrovská (například při operaci), samo tělo by již nemuselo zvládat vše řídit a zajistit svými cestami, a  proto potřebuje prostředky, které mu pomohou. Jsou jimi různé druhy hemostatik například na  bázi zmiňovaného fibrinu nebo právě hemostatikum na bázi oxidované celulózy, kterého předním světovým výrobcem je naše společnost. Čím je tedy oxidovaná celulóza tak jedinečná a  jak k  zástavě krvácení přispívá? V  souhrnu můžeme vše popsat celkem jednoduše i složitě zároveň. Složitosti ale pro dnešek ponechme na  bedrech výzkumníků a  odborných lékařů. Nám, běžným smrtelníkům stačí vědět, že oxycelulóza a její soli nespecificky ovlivňuje, podporuje a usnadňuje všechny výše popsané procesy hemostázy. Naoxidovaná vlákna celulózy mají obrovskou kapacitu nasákavosti, mohou tedy zabránit odtoku krve mechanickou cestou lépe než běžný obvaz. Po  plném nasáknutí krví se projeví rozdíl mezi běžným obvazem a celulózou, který je pozorovatelný pouhým okem – z „oxy“ se totiž stane gel, který k ráně pevně přilne a začne působit jako návnada a  lákadlo pro krevní destičky.

Ty, jak ji v  těle ucítí, udělají vše pro to, aby se k  ní dostaly co nejrychleji, a  mohly se před ní ukázat v tom nejlepším světle. Akcelerují všechny své schopnosti a  v  její přítomnosti se snaží být co nejúčinnějšími, čímž začnou rychleji a efektivněji ovlivňovat zmiňovanou hemokoagulační kaskádu. Dalším pozitivním účinkem je antimikrobiální působení Okcelu (název produktu z  oxidované celulózy vyráběného naší společností), jež svou chemickou podstatou vytváří kyselé prostředí nepřátelské pro choroboplodné zárodky. Zkuste si chvíli zaplavat třeba jen v  octu a pak budete s nebohými breberkami možná soucítit. Okcel účinně působí i na konečné zhojení rány, svými vlastnostmi zrychluje, podporuje a hlídá tkáňové reakce. Tento dozor trvá průměrně 14 dnů a za tuto dobu se Okcel nechá přirozenými aparáty z těla zcela odstranit. Rána je zacelená a pacient podstupuje další rekonvalescenci. I vy a vaši blízcí se už s Okcelem můžete setkat např. v  Pardubické krajské nemocnici. Redakce Novin Synthesia ale přeje nejen svým čtenářům, aby toto setkání zůstalo co nejdéle jen na teoretické úrovni.

Autoři: Mgr. Lucie Vacková, lucie.vackova@synthesia.eu a Ing. Martin Pém, martin.pem@synthesia.eu