Slunce dělá hezká těla

Slunce – pro dávné civilizace bohem, pro současníky prostě hvězda, která svítí a hřeje. Bez ní by však nemohl existovat na Zemi nejen život, ale ani krásně opálená (nebo spálená) kůže, přímořská letoviska, slunečníky s lehátky a seriál Pobřežní hlídka. Slunce je ve  své podstatě obrovským jaderným reaktorem, z  něhož se šíří do všech směrů energie v podobě elektromagnetického záření, které si lze představit jako směsici různě dlouhých vln. Podle délky vln rozlišujeme několik druhů záření, například rentgenové, infračervené, viditelné nebo ultrai alové. To poslední nás bude zajímat nejvíce, neboť to je zodpovědné za jev, který na slunci vyhledáváme – opálení. Ultrai alové neboli UV záření ještě rozdělujeme na UVA záření (delší vlny), které způsobuje stárnutí kůže, a UVB (kratší vlny), vyvolávající popálení. Další část spektra, UVC (nejkratší vlny), je nejnebezpečnější, ale k nám se naštěstí nedostane, neboť je zachyceno zemskou atmosférou.  Atmosféra je sice dobrým i ltrem pro některé složky záření, nedokáže ovšem zachytit vše. Pokud se neschováme před sluncem někam do stínu, dotkne se světlo svými všetečnými prstíky naší pokožky, v  níž se začne produkovat velmi důležitý a  věčně nedostatkový vitamin D3. Ovšem pokud světlo působí na pokožku příliš dlouho, začne ji narušovat.

Opálení chápejme především jako obranný proces organismu, nikoliv jako přírodou zamýšlený způsob zkrášlení.
Kdo nemá to štěstí na  dostatečné množství kožního pigmentu v  těle, nebo na  slunci tráví z  různých důvodů delší dobu, tomu nezbývá, než využít výdobytku lidské civilizace a  sáhnout po  chemickém přípravku zvaném opalovací krém.

Pro účely výroby opalovacích krémů jsou vybírány látky, které absorbují záření právě v rozmezí vlnových délek UVA a UVB spektra. Jedná se o aromatické organické látky s karbonylovou skupinou, což je pojem dosti široký, ale konkrétně jde například o  kyselinu paraaminobenzoovou, benzyl salicylát nebo benzofenon. Při zmínce těchto názvů se nabízí i  otázka zdravotní nezávadnosti. To je také jedno z  hledisek při výběru vhodných látek, aby v  běžně užívaném množství nebyly toxické ani dráždivé. Vybrat správné látky určitě není snadné, kupříkladu benzofenon je v  USA pro tyto účely velmi limitován, ve Švédsku dokonce zakázán.Ze světa anorganické chemie si lze vypůjčit nejčastěji oxid titaničitý (TiO2, vyrábí i  Precheza, a.s.) nebo oxid zinečnatý. Pokud jsou tyto látky aktivními složkami opalovacích krémů, nenechají sluneční paprsky v  rozsahu UV spektra jen tak beztrestně projít kůží. Světlo neabsorbují, ale místo toho jej díky svému krystalickému uspořádání odrazí a rozptýlí do mnoha směrů. Moderní opalovací krémy už bývají směsí takových chemikálií, které pokryjí co největší šíři UV spektra a  kombinují současně oba principy, tedy absorpci i rozptyl světla.

Zároveň musí splňovat další parametry - aby voněly, přilnuly k pokožce, byly vodě odolné, atd. Opalovací vynálezy sice prodlouží pobyt na slunci, žádný z nich však neumí snížit riziko vznikurakoviny. Dokonce panuje vážné podezření, že chemické látky v nich obsažené toto riziko ještě podporují. Na slunci pobývat musíme, ovšem je otázka, zda je nutné pod jeho paprsky proležet celý den.

Víte, že?

› v příliš opálené až černé kůži se tvoří méně vitaminu D3? Tmavý člověk vydrží na slunci déle, avšak zároveň ve svitu slunce déle být musí, aby si vytvořil stejné množství vitaminu D3 jako člověk neopálený.
› prakticky jediným vitaminem, kterého má člověk věčně nedostatek, je právě vitamin D3?
› ochranný faktor opalovacích krémů vyjadřuje násobek doby, po kterou může „nenamazaný“ člověk pobývat na slunci, aniž by se spálil? Z toho plyne, že čím vyšší, tím lepší ochrana. V současné době se doporučuje používat minimálně faktor 30.
› správná aplikace opalovacího krému je nanést ho půl hodiny před a pak následně každou další půlhodinu během opalování?

Autor: Ing. Martin Pém, martin.pem@synthesia.eu