Zažij chemii: Aby zuby bílé byly
Stojí na začátku a konci každého dne většiny z nás, aby nás ochraňovala před agonií zubařského křesla. Na rozdíl od slepice a vajíčka víme naprosto přesně, že zubní pasta zde byla již před vynálezem kartáčku. Té dnešní se však podobala jen velmi vzdáleně.
První důkazy o ústní hygieně se datují do pravěkého Egypta, přibližně 5000 let p. n. l. K čištění zubů a udržování zdravých dásní se používal popel z myších, vlčích nebo králičích hlav. Méně naturalisticky může vypadat drť ze spálených vaječných skořápek smíchaná s pemzou. K udržení čerstvého dechu se pilo kozí mléko a k prevenci kazů se několikrát za rok mohla pusa vypláchnout želví krví. Řekové a Římané později do pasty přidávali rozdrcené zvířecí kosti, mušle, uhelný prach nebo stromovou kůru. Ve stejné době v Číně byly její součástí dnes poměrně běžné bylinky, ženšen a různé soli.
V roce 1824 zubař jménem Peabody jako první představil zubní pastu s přídavkem mýdla. Dal tak základ pro vývoj dnešní moderní pasty. V 50. letech 19. století se její součástí stala také křída. V roce 1892 dostala zubní pasta svůj dnešní tvar, když ji doktor Washington Sheffield začal prodávat v mačkatelné tubě vyrobené z olova. Nápad převzal od svého syna, který se inspiroval pařížskými malíři používajícími barvy ve stejných tubách. Na začátku 20. století bylo doporučováno čištění zubů směsí peroxidu vodíku a jedlé sody. Mýdlo se přestalo do zubní pasty přidávat kolem roku 1940, kdy jej nahradily moderní sloučeniny jako laurethsulfát sodný, který ji dělá krémovější. V 50. letech se do pasty začal přidávat fluorid, když byly při studii na 400 předškolních dětech zjištěny jeho účinky v prevenci před zubním kazem.
Zatraktivnit zubní pastu proužky napadlo Leonarda Lawrence Marraffina v roce 1955. Jeho proužkovaná pasta se začala poměrně brzy těšit oblibě. V devadesátých letech přišly na trh pasty s vícebarevnými proužky a také vrstvené barevné pasty, jejichž tuba vyžaduje oddělené části a je tak náročnější a dražší na výrobu.
Laurethsulfát sodný se stejně jako mnoho dalších přídavků pasty (barviva, dochucovadla, rozpouštědla, dezinfekční činidla) vyrábí za pomoci produktů ropy. Jedním z nejznámějších je například antibakteriální činidlo Triclosan (5-chlor-2-(2,4-dichlorfenoxy)fenol), který se přidává také do mýdel, ústních vod a dalších hygienických prostředků.
Autor: Ing. Ctibor Škuta, PhD., student VŠ
Zdroj: wwww.zazijchemii.cz
