Zažij chemii: Kouzlo diskety
Většina z dnešních náctiletých se s ní pravděpodobně nikdy naživo nesetkala a představuje pro ně stejný historický formát jako například magnetofonová kazeta. S tou má disketa překvapivě docela hodně společného.
První komerčně dostupná disketa se na trhu objevila v roce 1971 a byla v průměru 20 cm (8 palců) velká (pozn. průměr vnitřního magnetického disku). Na takto velkou disketu se podle hustoty zápisu vešlo 80 až 1212 kB dat, což je v porovnání s dnešními datovými nosiči trochu úsměvné. Disketa částečně nahradila magnetické pásky (např. i magnetofonové kazety), které do té doby byly primárním nosičem pro záznam digitálních dat. Disketa se postupem doby zmenšila - nejprve na 13,3 cm (5,25 palce) a následně na konečných 8,9 cm (3,5 palce). Nejběžnější velikost dat, které jsme mohli nahrát na 3,5 palcovovou disketu, byla 1,44 MB.
V první polovině 90. let 20. století začala být disketa vytlačována kompaktními disky (CD), jež měly mnohonásobně větší kapacitu a také byly mnohem spolehlivější. Diskety jsou vzhledem ke své povaze náchylné na magnetické pole a i přes své ochranné pouzdro jim dělal velké problémy prach. Často se tak stávalo, že jedna čí více disket, na kterých jste si přinesli hru od kamaráda, byla nefunkční. Zvláště v pozdější době, na sklonu disket, kdy jich stále větší hry (nebo obecně počítačové programy) zabraly i několik desítek.
Základ diskety je tvořen plastovým diskem potaženým magnetickou vrstvou. Ta se liší podle potřebné hustoty zápisu. Základním používaným materiálem jsou oxidy železa (oxid železitý Fe2O3 nebo oxid železnato-železitý Fe3O4). Při vyšší hustotě zápisu dat se k oxidu železa přidával ještě kobalt a u disket s nejvyšší hustotou byl magnetický film tvořen oxidem barnato-železitým (BaFe2O4). Plastový disk se vyrábí z PET folie známé pod obchodním názvem Mylar. Kvůli ochraně je tento ohebný datový nosič zabalen do pevné polyvinylchloridové schránky (PVC). Oba dva používané plasty se vyrábějí ze základních produktů ropy (ethandiol, vinylchlorid), které jsou produkovány také v Unipetrolu.
Právě ohebnost prvních velkých disket způsobila, že se pro ně v angličtině vžil název floppy disk (ohebný disk). Odtud údajně dostal svůj název také běžný disk používaný v počítačích - hard disk (pevný disk), jenž se ohnout nedá.
Zdroj: Zazijchemii.cz
