Zažij chemii: Tři a půl miliardy žvýkaček
Ve městě nás obklopují skoro na každém kroku, i když si toho už asi ani nevšímáme. Úklidové firmy jim každoročně vyhlašují boj, ale zatím z něj nikdy nevyšly vítězně. Ovocné či mentolové žvýkačky, které jsme ještě před chvílí žvýkali, končí na chodníku, kde mohou vydržet i stovky let.
Nejstarší známé žvýkačky vyráběné z mízy stromů se datují do dob neolitu. První taková byla ještě s otisky zubů nalezena ve Finsku. Lidé je používali, protože věřili, že mají léčivé, protizánětlivé účinky. Stejný druh byl v průběhu času oblíbený také ve starobylém Řecku, Mayské říši i mezi americkými indiány.
První komerčně prodávaná žvýkačka pochází z roku 1848 a vynalezl ji John Bacon Curtis. Ten experimentoval s mízou ze smrku a vytvořil gumovou lepivou hmotu. Ta získala na větší popularitě až o dva roky později, kdy ji Curtis ochutil a zjemnil pomocí parafínu. Žvýkačka velmi podobná té dnešní byla vynalezena na konci 60. let 19. století. Pro její výrobu se začal používat přírodní elastomer chicle (počeštěně čikle), který byl dovážen z Mexika do Spojených států amerických. Ten se měl původně stát náhražkou gumy. S jeho pomocí nejdříve vznikaly například hračky nebo gumáky. Po neúspěchu však vynálezce Thomas Adams zkusil této gumě dát chuť a moderní žvýkačka byla na světě. Ta také začala brzy dominovat celosvětovému trhu.
Dnes už žvýkačky z chicle vyrábí jen hrstka továren. Původní přírodní gumu totiž v 60. letech 20. století nahradila syntetická guma na bázi styren-butadienu (monomery vyráběné také v Unipetrolu). Jejich polymer se používá i při výrobě pneumatik, podrážek bot a těsnění.
Vzhledem k tomu, že jsou dnešní žvýkačky vyráběné z látky, která se v přírodě sama nerozkládá a velmi dobře drží na všem, k čemu se přilepí, je velmi těžké ji odstranit. Města vynakládají obrovské sumy, aby se všudypřítomných žvýkaček zbavila, ale zdá se to být marný boj. Jedinou možností je použít extrémní způsoby čištění, a tedy žvýkačku zmrazit nebo na ni použít vařící páru.
Po celé České republice je podle odhadů přes více než tři a půl miliardy žvýkaček. V Anglii se některá města snažila zavést speciální daň pro jejich výrobce, ze které by se platilo čištění veřejných prostranství. Tato snaha byla však potlačena. Některá města tak alespoň zavedla poměrně vysoké pokuty (až 2000 Kč) za plivání žvýkaček na chodník.
Autor: Ing. Ctibor Škuta, PhD., student VŠ
Zdroj: www.zazijchemii.cz
