Zažij chemii: Zapík, aneb s butanem v kapse
Dobrý sluha, ale zlý pán, to je oheň. Teplo dávající, ale také zkázný. V dávných dobách, kdy rozdělání ohně mohlo znamenat rozdíl mezi životem a smrtí, dostává věta "Nemáte oheň?" úplně jiný význam než dnes, kdy Prométheův dar nosí lidé v instantní podobě po kapsách. Avšak vždy tomu tak nebylo.
První známý zapalovač, tzv. Dobereinerova lampa, byl vynalezen v Německu roku 1823. Název získal podle svého vynálezce, chemika Johanna Wolfganga Dobereinera. Dnešním zapalovačům se však nepodobal technologicky ani velikostně. Místo kapalného nebo plynného uhlovodíku se v něm používal čistý vodík. Ten vznikal reakcí zinku s kyselinou sýrovou, zatímco zažehnutí bylo katalyzováno platinou. Vodík díky své výbušnosti činil zapalovač poměrně nebezpečným a platina velmi drahým. Mohli si jej tak dovolit jen lidé z vyšších vrstev. Rozhodně se také nejednalo o kapesní zapalovač, ale spíš stolní. Velmi často tak býval sociálním centrem pro společnost kuřáků.
U zrodu moderního zapalovače stál objev ferroceria v roce 1903. Ferrocerium je slitinou převážně ceria, lanthanu a železa, která při tření o drsný povrch vytváří jiskry o teplotě až 1650 °C. Ve 30. letech 20. století vznikla legenda mezi zapalovači, dodnes známý Zippo zapalovač. Byl velmi spolehlivý, fungoval i v horších větrných podmínkách a jako palivo používal benzín. V 50. letech místo benzínu někteří výrobci začali používat butan, jehož plamen je lépe kontrolovatelný a také produkuje menší zápach. Mimo křesadla z ferroceria se do zapalovačů dostaly také piezoelektrické krystaly. Ty využívají jevu, kdy elektrické napětí vzniká při deformaci krystalů bez středu symetrie (např. křemen, křišťál).
Princip zažehnutí je v případě benzinového a butanového zapalovače více či méně stejný. U benzínových vzlíná kapalina po knotu do horní komory. Při škrtnutí jiskra zažehne výpary, které se z knotu uvolňují. Proto mají tyto zapalovače víčko, které zabraňuje jeho vyschnutí a také zhasíná plamen. V butanových je plyn stlačený ve formě kapaliny. Při škrtnutí a stisku tlačítka se otevře vzduchotěsný ventil a unikající plyn začne hořet.
Jak benzín (směs uhlovodíků) tak butan se mohou získávat procesem frakční destilace z ropy. Butan však v mnohem větší míře pochází ze zemního plynu.
